Ego vs Sebevědomí

Zdánlivě 2 různé věci, které ale jsou dle mého propojené.

Sebevědomí jak ho udává společnost je podle mého a lidí kterým naslouchám blbost.  Když o někom říkáme jak je sebevědomý, obvykle myslíme povahu jako celek. To však dle mých zkušeností většinou není pravda. Danou osobu jsme ohodnotili jako sebevědomou na základě konkrétní situace. Třeba ženy hodnotí atraktivitu muže  z velké části podle jejich suverénního chování k nim. Viděla by ale stejná žena muže jako sebevědomého pokud by hrál např. tenis proti lepšímu hráči ?.. nejspíše by už jako tak atraktivního neviděla,  možná že by si vybrala druhého muže (jednak proto že by vyhrál, ale hlavně proto že by nejspíše působil sebejistěji). 

Děláte- li něco od dětství nebo máte za sebou velké množství opakování (a z toho plynoucích úspěchů) máte v dané konkrétní věci přirozené sebevědomí. Do určité míry můžete sebevědomí fingovat, ale to se brzy prohlédne.

Takže až někdy uvidíte chlápka nebo ženu, co vypadá jako borec (borkyně), na kterého nemáte - uvědomte si, že on(a) nemá sebevědomí zase v jiných věcech, kde by jste ho strčili do 'kapsy'.

Pokud si ale nedáte pozor, může se  příliš velké sebevědomí zvrhnout ve vysoké ego, které si můžeme představit pod myšlenkami typu : 'Sem lepší než on(bez znalosti druhé osoby),  tenhle člověk proti mě nemá šanci..',  toužíte po uznání a validaci(potvrzení) že Vy jste ten nejlepší tak moc dokud jí nedosáhnete nebo Vás druhá osoba nepošle 'k čertu' . Tato vlastnost je prostě nepřítel a Vaše známé časem odradí navíc v  některých případech dokonce vysoké ego budí agresi.

Jistě by tohle téma dalo na delší psaní, ale myslím že podstatu jsem snad vystihl. Má-li někdo jiný pohled do komentářů s ním :-)